Vesna

Dětská hudební alternativní skupina VESNA

Jsme JEDEN KRUH, složený s tolika různých tónu, které společně vytváří KRÁSU SPOLEČNÉ PÍSNĚ.
Jana Johanna Hinková

V roce 2012 jsem byla po jedné ukázkové hodině Muzikoterapie na ZŠ Waldorfské oslovena rodiči dětí 2. třídy, jestli bych tam mohla vést kroužek. Žádost vyšla od dětí, které byly z hodiny, kde jsme hráli na djembe, didgeridoo, tibetké mísy a další nástroje nadšené, a chtěly se na tyto nástroje učit hrát.

A tak jsem po domluvě se školou začala jednou týdně do školy za dětmi docházet. Druhým rokem vznikla druhá skupina, no a letos již jsou skupiny tři. Začátky byli jako každé začátky. Učili jsme se nejenom na nástroje hrát, ale především poslouchat a vnímat se navzájem. Umět vnímat a taky respektovat, že někdo z nás má „pomalejší“ a někdo „rychlejší“ tempo. Vnímat co to je vlastně rychlejší a co to je pomalejší – k porovnání k čemu – neboť člověk je tak rychlý, jak potřebuje. A i když se mezi námi najdou právě „rychlícy“ a i „šneci“, tak se nám postupně krásně začalo dařit tvořit společný rytmus.

Vzpomínám si na zvuk tibetských misek, když jsme na ně začali hrát poprvé. Buď nebyl vůbec, nebo hodně drhnul. Ale děti měly výdrž, a teď, po čtyřech letech je to lahoda, když si můžu sednout doprostřed, a ony mi hrají.

Taky se již učíme hrát cirkulární dech na didgeridoo. Není to jednoduché, neboť děti nemají hudební nástroje doma. Některým z nich rodiče jako dárek k Vánocům nebo k narozeninám djembe, didgeridoo, koncovku koupili, ale některé nástroje jsou dražší. Přála bych si vyhrát sportku, abych každému z nich mohla jeho nejoblíbenější nástroj koupit.

Naučili se mít úctu k nástrojům. Když jsem měli náš první závěrečný koncert, dávaly velký pozor, aby mi nikdo nehrál na mé osobní nástroje na které hrám jenom já. Teda, již své djembe půjčuji, ale jenom jim, a také tibetská miska občas k někomu dorazí, ale oni vědí, proč své osobní nástroje nerada půjčuji. Je to z toho důvodu, že na své didgeridoo již mám svůj nátisk, a taky z hygienických důvodů, ale především, již je na nich můj vlastní „otisk“. Ani David Gilmour asi svoji kytaru nepůjčuje.

Koncem minulého školního roku 2015 jsem děti pozorovala, jak při vymýšlení různých motivů již víc a víc cítí kde hrát a kde ne. Že někdy méně je více.  Jak vnímají ten „jeden“ jediný tón a co s ním, jestli ho nechat jako samotný, nebo přidat další. Jak mají občas zavřené oči a poslouchají kamarády. A v ten moment mně to napadlo. Založit z hudebního kroužku – hudební skupinu. A tak po domluvě s rodiči, co všechno to bude vyžadovat, jsme založili a pojmenovali naši dětskou skupinu VESNA. Namalovali si vlastnoručně strom – jako symbol VESNY na svá trička a pustili jsme se do nácviku na náš první veřejný koncert v Knihovně Města Ostravy a následně druhý koncert v kostele ve Fulneku.

Přidávají se rodiče a hrají s námi a děti právě své rodiče můžou učit a rodiče se nechají. A tak společně tvoříme JEDEN KRUH, složený s tolika různých tónu, které společně vytváří KRÁSU SPOLEČNÉ PÍSNĚ.

:: To co děláme nás baví, a to je důležité, radost z tvorby a také jsem krásnou motivaci pro naše dvě mladší skupinové kroužky.  Nejenom pro ně, vidím jakou rdost mají rodiče, vidím jakou radost mají děti, když na našich závěrečných koncertech se k nám přidávají rodiče a hrají s námi a děti právě své rodiče můžou učit a rodiče se nechají. A tak společně tvoříme JEDEN KRUH, složený s tolika různých tónu, které společně vytváří KRÁSU SPOLEČNÉ PÍSNĚ.

AKCE Z LÉTA 2016

VESNA - naše první Buskers

a holky si vyzkoušely, jaké to je hrát venku, na ulici, a bez ozvučení, které se někam ukrylo a bez mých hlasivek - není nad první pořádnou zkoušku se vším všudy 🙂
Cirkulum - mezinárodní festival nového cirkusu a pouličního divadla v Ostravě dne 10.6.
Více fotografií na Facebooku ZDE